12.kapitola
Elena pohlédla na škvírku mezi závěsy hotelového pokoje, aby se přesvědčila, jestli už nesvítá. Bonnie byla stočená na židli u okna a dřímala. Elena a Meredith byly celou noc vzhůru a teď je obklopovaly hromady potištěných stránek, novin a obrázků z internetu.
„Už se to šíří i mimo Fell's Church,“ vysvětlovala Meredith a ukazovala na jeden článek v novinách. „Nevím, jestli to sleduje geopatogenní zóny nebo to řídí Šiniči – nebo se to prostě šíří samo jako parazit.“
„Pokoušela ses zkontaktovat s Alaricem ?“
Meredith pohlédla na spící Bonnii a tiše přiznala: „Mám dobré zprávy. Pokoušela jsem se ho sem dostat natrvalo a nakonec se mi to podařilo. Brzy přijede do Fell's Church – jen má cestou ještě jednu zastávku.“
Elena se zhluboka nadechla. „Jednu zastávku, která je důležitější než to, co se děje v našem městě ?“
„Proto jsem Bonnii neřekla, že je na cestě. Ani Mattovi. Vím, že by to nepochopili. Ale – smíš jednou hádat, jakým druhem legend se zabývá na Dálném východě.“ Meredith upřela na Elenu tmavé oči.
„Ne... jsou to oni, že jo ? Kitsune ?“
„Ano, a chystá se na jedno velmi staré místo, kde prý kitsune kdysi zničili celé město – stejně jako se to teď děje ve Fell's Church. Teď už tam nikdo nežije. To jméno – Unmei no Šima – znamená Ostrov zkázy. Možná se tam dozví něco
důležitého o liškodlacích. Pracuje na jakési nezávislé multikulturní studii se Sabrinou Dellovou. Je asi v Alaricově věku, ale už je proslulou soudní antropoložkou.“
„A ty nežárlíš ?“ zeptala se Elena napjatě. S Meredith bylo těžké mluvit o jejích osobních záležitostech. Když se jí člověk na něco zeptá, vždycky má pocit, že vyzvídá.
„No,“ Meredith naklonila hlavu na stranu. „Nejsme formálně zasnoubení.“
„Ale o tomhle jsi nikdy nikomu neřekla.“
Meredith sklopila hlavu a střelila po Eleně rychlím pohledem. „Teď už ano,“ opáčila.
Chvíli dívky seděly tiše. Pak Elena potichu promluvila: „Ši-ne-Ši, kitsune, Isobel Saitouová, Alaric a jeho ostrov zkázy – možná to všechno spolu nemá nic společného. Ale pokud ano, zjistím, o co jde.“
„A já ti pomůžu,“ slíbila Meredith prostě. „Ale myslela jsem, že když už mám teď po maturitě... “
Elena už to nemohla vydržet. „Meredith, slibuju, že jakmile dostaneme Stefana zpátky a ve městě se to trochu zklidní, spředeme kolem Alarica naše plány od A až do Z,“ prohlásila. Naklonila se a dala Meredith pusu na tvář. „Ber to jako sesterskou přísahu, ano ?“
Meredith zamrkala, polkla a zašeptala: „Ano.“ Pak se najednou zase přihlásilo její staré výkonné já. „Děkuju,“ dodala. „Ale vyčistit město nebude vůbec jednoduchá práce. Už to tam spěje k totálnímu chaosu.“
„A Matt chtěl zůstat uprostřed toho všeho ? Sám ?“ vyptávala se Elena.
„Jak jsme řekly, jsou s paní Flowersovou výborný tým,“ odpověděla Meredith tiše. „A on to tak chtěl.“
„Tak dobře,“ broukla Elena suše, „možná se nakonec ukáže, že vyfasoval přece jen tu snadnější část.“
Vrátily se k papírům rozloženým po místnosti. Meredith zvedla několik obrázků svatyní kitsune z Japonska.
„Píše se tu, že obvykle se vyobrazují s 'klenotem' nebo klíčem.“ Ukázala jí obrázek kitsune s klíčem v puse, který je na hlavní bráně svatyně Fušimi.
„Aha,“ řekla Elena. „Vypadá to, jako by měli dvě křídla, že ?“
„Přesně to jsme si myslely i my s Bonnií. A pokud jde o ty 'klenoty'... no, podívej se zblízka.“ Elena poslechla a zhoupl se jí žalude. Ano, připomínaly 'sněhové koule', které Šiniči používal k vytváření bezvýchodných pastí ve Starém lese.
„Zjistily jsme, že se jim říká hoši no tama,“ pokračovala Meredith, „což znamená 'hvězdné perly'. Každý kitsune do jedné ukládá, kromě jiného, značné množství své moci – a zničení té
koule je jedním z nemnoha způsobů, jak se dají kitsune zabít. Když najdeš hvězdnou perlu nějakého kitsune, můžeš ho pak ovládat. A přesně to chceme s Bonnií udělat.“
„Ale jak ji chcete najít ?“ ptala se Elena nadšená představou ovládnutí Misao a Šiničiho.
„Sa..., “ pronesla Meredith a vyslovila japonské slůvko jako povzdech. Pal věnovala Eleně jeden ze svých vzácných zářivých úsměvů. „V Japonsku to znamená:'Přemítám, hmmm, nechci to komentovat, jemináčku, to pravdu neumím říct.' Taky bychom takové slovo potřebovali.“
Elena se zachichotala.
„Ale jiné příběhy zase tvrdí, že kitsune lze zabít požehnanými zbraněmi nebo Hříchem lítosti. Nevím, co je to Hřích lítosti, ale... “ Zahrabala ve svém zavazadle a vytáhla starobylý, ale použitelně vypadající revolver.
„Meredith!“
„Patřil mému dědečkovi – byly dva. Ten druhý má Matt. Jsou nabité kulkami posvěcenými od kněze.“
„Proboha, který kněz by žehnal kulkám ?“ divila se Elena.
Meredithin úsměv se změnil v ponurý. „Takový, který viděl, co se děje ve Fell's Church. Vzpomínáš, jak Caroline způsobila, že se posedlost zmocnila Isobel Saitouové, a co si pak Isobel udělala ?“
Elena přikývla: „Vzpomínám,“ přitakala napjatě.
„No a vzpomínáš, jak jsme ti vyprávěly, že Obasaan – Babí Saitou – bývala kněžkou ve svatyni ? To je v Japonsku kněžský stav. To ona nám požehnala kulky, a pořádně – speciálně pro zabíjení kitsune. Měla jsi vidět, jak strašidelný ten rituál byl! Bonnie skoro znovu omdlela.“
„Nevíš, jak je na tom Isobel teď ?“
Meredith zvolna zavrtěla svojí tmavou hřívou. „Líp – ale myslím, že ještě neví nic o Jimovi. To pro ni bude hodně těžké.“
Elena se pokusila potlačit zachvění. Isobel nečeká nic naž bolest, i kdyby se uzdravila. Jim Bryce, její přítel, strávil s Caroline pouze jedinou noc, ale teď trpí LeschNyhanovým syndromem – nebo to alespoň tvrdí doktoři. V tu samou strašlivou noc, kdy se Isobel probodala všude, kam dosáhla, a rozřízla si jazyk na dvě poloviny jako plaz, Jim, přitažlivý basketbalový hráč, snědl svoje vlastní prsty a rty. Podle Elenina mínění byli oba posedlí a jejich zranění jsou jen dalšími důvody, proč je třeba liškodlaky zastavit.
„My to dokážeme,“ prohlásila nahlas a poprvé si uvědomila, že ji Meredith drží za ruku, jako kdyby to byla Bonnie. Elena se dokázala na Meredith chabě, ale odhodlaně usmát. „Dostaneme Stefana ven a zastavíme Šiničiho a Misao. Musíme to udělat.“
Tentokrát přikývla Meredith.
„Je toho víc,“ řekla nakonec. „Chceš to slyšet ?“
„Potřebuju vědět všechno.“
„No, každý zdroj, který jsem procházela, tvrdí, že kitsune posednou dívky a pak dovedou chlapce k záhubě. Přesný druh záhuby se pak liší podle zdroje. Může to být jednoduché, jako že se objeví v podobě bludičky a dovedou tě do bažiny nebo na kraj útesu, nebo složité, kdy kitsune mění podobu.“
„No jasně, pamatuju si, co provedli tobě a Bonnii. Dokážou přesně napodobit kohokoliv,“ souhlasila Elena s napětím v hlase.
„Ano, ale vždycky s nějakou malou chybičkou, pokud má člověk dost důvtipů, aby ji odhalil. Nápodoba nikdy není úplně dokonalá. Můžou mít až devět chvostů – a čím víc chvostů mají, tím lepší jsou ve všem, co dělají.“
„Devět ? Úžasné. Devítichvostového jsme ještě ani neviděli.“
„No, to se nám klidně může podařit. Prý dokážou volně přecházet z jednoho světa do druhého. A mají na starost Bránu kimon mezi dimenzemi. Zajímá tě překlad ?“
Elena se na ni zahleděla. „Ach, ne.“
„Ach, ano.“
„Ale proč by nás Damon vláčel po celé zemi jenom proto, abychom mohli projít Bránou démonů, kterou hlídají liškodlaci ?“
„Sa... Ale když nám Matt řekl, že míříte kamsi k Sedoně, byla to poslední kapka, která nás přiměla se rozhodnout.“
„Skvělé.“ Elena si pročísla rukou vlasy a povzdechla si. „Ještě něco nevím ?“ zeptala se a cítila se jako guma, kterou někdo napjal na maximum.
„Ještě poslední věc, která ti určitě spraví náladu po tom všem, čím jsme museli projít. Někteří z nich jsou dobří. Chci říct, kitsune.“
„Někteří z nich jsou dobří ? Dobří co ? Dobří bojovníci ? Dobří vrahové ? Dobří lháři ?“
„Opravdu, Eleno. Někteří z nich prý jsou něco jako bohové a bohyně, kteří tě zkoušejí, a pokud zkouškou projdeš, odmění tě.“
„Myslíš, že se dá počítat s tím, že jednoho takového najdeme ?“
„Asi ne.“
Elena položila hlavu na konferenční stolek, na kterém ležely rozházené Meredithiny papíry. „Vážně, Meredith, jak se s nimi vypořádáme, až půjdeme skrz Bránu démonů ? Moje Síly jsou asi tak spolehlivé jako polovybitá baterie. A nejde jenom o liškodlaky; jsou tam všemožní démoni a upíři – dokonce i Prvorození! Co budeme dělat ?“
Zvedla hlavu a pohlédla své kamarádce hluboce do očí – do těch tmavých očích, u kterých se nikdy nedalo říct, jakou barvu vlastně mají.
K jejímu překvapení Meredith, místo aby se tvářila vážně, do sebe kopla zbytek dietní coly a usmála se.
„Ještě nemáš plán A ?“
„No... možná jenom takový nápad. Zatím nic určitého. A co ty ?“
„Pár takových, co by se hodily jako plány B a C. Takže musíme udělat to, co vždycky – dělat to nejlepší, co umíme, a překážet si a dělat chyby, dokud neprovedeš něco geniálního a všechny nás nezachráníš.“
„Merry,“ oslovila ji. Meredith zamrkala a Elena věděla proč – tuhle zdrobnělinu nepoužila už spoustu let. Žádné z dívek se nelíbilo, když je oslovovali jako domácí mazlíčky. Elena pokračovala velmi vážným tónem a stále přitom hleděla Meredith do očí: „Není nic, co bych si přála víc, než zachránit všechny – opravdu všechny – před těmi liškodlačími neřády. Dala bych svůj život za Stefana a za vás všechny. Ale...
tentokrát to může být někdo jiný, kdo schytá kulku.“
„Nebo oštěp. Já vím. I Bonnie to ví. Dost dlouho jsme o tom mluvily v letadle cestou sem. Ale pořád jsme v tom s tebou, Eleno. Musíš tomu věřit. Všichni jsme s tebou.“
Na to se dalo odpovědět jenom jediným způsobem. Elena uchopila Meredithiny ruce do svých. Pak vydechla, a jako když se člověk opatrně dotýká jazykem bolavého zubu, pokusila se s ní promluvit o citlivém tématu: „A co Matt – on – no, jak na tom byl, když jste odjížděly ?“
Meredith odvrátila zrak – a to se nestávalo často. „Vypadal v pořádku – ale duchem nepřítomný. Občas se prostě zarazí a kouká do prázdna a vůbec neslyší, když na něho mluvím.“
„Vysvětlil vám, proč odešel ?“
„No... tak trochu. Řekl, že tě Damon hypnotizuje a ty že – no, neděláš všechno, co bys mohla,
abys ho zastavila. Ale je to kluk a kluci jsou žárliví... “
„Ne, měl pravdu ohledně toho, co viděl. Prostě jsem... poznala Damona o něco líp. A Mattovi se to nelíbilo.“
„Mmm – hmm.“ Meredith ji pozorovala zpod přivřených víček a sotva dýchala, jako by Elena byla ptáček, kterého nesmí vyrušit, aby neuletěl.
Elena se zasmála. „Není na tom nic špatného,“ pokračovala. „Alespoň myslím. Jenom prostě... v některých ohledech Damon potřebuje pomoct víc než Stefan, když se poprvé objevil ve Fell's Church.“
Meredithino obočí vystřelilo vzhůru, ale řekla akorát: „Mmm – hmm.“
„A... mám dojem, že Damon je mnohem víc podobný Stefanovi, než dává najevo.“
Meredith ponechala obočí zvednuté. Elena na ni konečně pohlédla. Otevřela pusu a zůstala na ni
koukat. „Jsem v průšvihu, co ?“ dodala bezmocně.
„Jestli je tohle všechno jenom následek toho, že jsi s ním jela týden v jednom autě... pak ano. Ale nesmíme zapomínat, že ženy jsou Damonova specialita. A on si myslí, že tě miluje.“
„Ne, on mě opravdu miluje...,“ začala Elena a pak se kousla do spodního rtu. „Panebože, vždyť se tu bavíme o Damonovi. Asi mám vážně problém.“
„Prostě počkáme a uvidíme,“ navrhla Meredith ohleduplně. „Rozhodně se hodně změnil. Předtím by ti prostě řekl, že nepřipadá v úvahu, aby s tebou jely kamarádky – a bylo by to. Dneska tu zůstal a naslouchal nám.“
„Ano. Já jenom musím – musím být odteď ve střehu,“ prohlásila Elena poněkud nejistě. Ale jak pomůže tomu dítěti v Damonovi, když se s ním nedokáže sblížit ? A jak vysvětlí Stefanovi všechno, co možná bude zapotřebí udělat ?
Povzdychla si.
„Asi to bude v pořádku,“ zamumlala Bonnie ospale. Meredith i Elena se k ní obě obrátily a Elena ucítila, jak jí po zádech přejel mráz. Bonnie seděla strnule, ale měla zavřené oči a nezřetelný hlas. „Skutečná otázka zní: co Stefan řekne na tu noc s Damonem v motelovém pokoji ?“
„Cože ?“ Elenin hlas byl tak ostrý, že by probral jakéhokoliv spáče. Ale Bonnie se ani nepohnula.
„Co se stalo jakou noc a v jakém motelu ?“ dožadovala se vysvětlení Meredith. Když jí Elena hned neodpověděla, popadla ji za paži a obrátila k sobě, aby jí viděla do tváře.
Elena se konečně na kamarádku podívala. Ale věděla, že její oči neprozradily nic.
„Eleno, o čem to mluví ? Co jsi dělala s Damonem ?“
Elena si udržela bezvýraznou tvář a použila slovo, které se naučila toho večera: „Sa...“
„Eleno, ty jsi nemožná! Nechystáš se doufám Stefanovi dát kopačky potom, co ho zachráníš, že ne ?“
„Ne! Samozřejmě, že ne!“ To se Eleny dotklo. „Stefan a já patříme k sobě – navždycky.“
„Ale přesto jsi strávila noc s Damonem s k něčemu mezi vámi došlo.“
„K něčemu... to asi ano.“
„A to něco bylo co ?“
Elena se omluvně usmála. „Sa... “
„Však já to dostanu z něho! Zaženu ho do defenzivy...“
„Klidně můžeš spřádat plánů A a B a C, kolik chceš,“ přerušila ji Elena. „Ale nebude ti to k ničemu. Šiniči si vzal jeho vzpomínky. Meredith, mrzí mě to – ani netušíš, jako je mi to líto. Ale přísahala jsem, že se to nikdo nikdy nedozví.“ Podívala se na přítelkyni a cítila, jak se jí v očích
sbírají slzy. „Nemohla bys to – jenom pro jednou – nechat být ?“
Meredith klesla na židli. „Eleno Gilbertová, svět má štěstí, že jsi jenom jediná. Ty jsi ta... “ zarazila se, jako by zvažovala, jestli má ta slova vypustit z úst nebo ne. Pak řekla: „Je čas jít spát. Za chvíli bude svítat a čeká nás Brána démonů.“
„Merry ?“
„Co zas ?“
„Děkuju.“