5.kapitola
Damon se bezcílně projížděl autem,když uviděl tu dívku.
Byla sama,kráčela po kraji silnice,tizianové vlasy jí povlávaly ve větru a v rukou jí tížila zavazadla.
V Damonovi se okamžitě probudila rytířská výchova.
Zabrzdil,počkal až ho děvče dojde - ty nohy! - a pak vyskočil a honem otevíral dvířka u spolujezdce.
Jak se ukázalo,jmenovala e Damaris.
Za chvilku bylo ferrari opět na silnici a ujíždělo tak rychle,až Damarisiny tizianové vlasy vlály za nimi jako praporec.Byla mladá žena,která si plně zasloužila všechny ty omamné komplimenty,které celý den rozdával - což je dobře,pomyslel si lakonicky,protože jeho představivost už pro dnešek téměř vyschla.
Ale lichotit tomuto nádhernému stvoření s aureolou rudozlatých vlasů a čistou,mléčně bílou pletí nevyžadovalo žádné složité vymýšlení.Nečekal od ní žádné potíže a plánoval,že si ji nechá přes noc.
Veni,vidi,vici,pomyslel si Damon a blýskl prostopášným úsměvem.
Pak si pro sebe dodal - no,možná jsem ještě nezvítězil,ale vsadil bych na to svoje ferrari.
Zastavili na vyhlídkové trase,a když Damaris upustila kabelku a pak se pro ni sehnula,zahlédl její šíji,kde ty krásné vlasy působily zvláště jemně v kontrastu s mléčnou pletí.
Okamžitě ji tam impulzivně políbil - a zjistil,že je hebká jako pleť nemluvněte a hřeje ho na rtech.Ponechal ji úplnou svobodu reakce a byl zvědavý,jestli mu vrazí facku.Ale místo toho se jen napřímila a několikrát se váhavě nadechla,než se nechala obejmout a líbat tak dlouho,až se z ní stalo rozechvělé,rozpálené a nejisté stvoření,tmavomodré oči zároveň naléhavé i vzdorující.
"Já…neměla bych ti tohle dovolit.Už ti to nedovolím.Teď chci jet domů."
Damon se usmál.Jeho sázka o ferrari je v suchu..
Její závěrečná kapitulace bude obzvlášť příjemná,pomyslel si,když opět pokračovali v jízdě.Pokud se s ní vše bude vyvíjet tak,jak to zatím ypadá,mohl by si ji možná nechat i pár dní,mohl by jí dokonce proměnit.
Ale znepokojoval jej nevysvětlitelný vnitřní neklid.Elena ,samozřejmě.Byl jí u penzionu tak blízko a neodvážil se k ní jít,protože se bál,co by mohl udělat.
Ksakru,co už měl udělat dávno,pomyslel si s náhlým zápalem,Stefan měl pravdu - něco s ním dneska není v pořádku.
Byl rozčarovaný do takové míry,jakou si předtím ani neuměl představit.Měl srazit toho svého bratříčka obličejem do bláta,zakroutit mu krkem jako kuřeti a pak vyběhnout po těch úzkých olezlých schodech a vzít si Elenu ať už chce,nebo ne.
Neudělal to,kvůli jakémusi přeslazenému nesmyslu,záleželo mu na tom,jestli bude křičet a vyvádět,až ji vezme za tu nádhernou bradičku a zanoří své zduřelé bolavé špičáky do jejího bělostného hrdla.
V autě slyšel jakýsi hluk. "…co myslíš?"ptala se právě Damaris.
Podrážděný a příliš zaneprázdněný svou fantazií,než aby v mysli pátral potom,co předtím říkala,ji prostě vypnul a ona okamžitě zmlkla.Damaris byla rozkošná,ale prostoduchá.Teď jí tizianové vlasy povlávaly ve větru,ale v očích měla prázdný výraz,zorničky zúžené a seděla vedle něj absolutně bez pohybu.
A to všechno pro nic.Damon zasyčel zlostí.Nedokázal se vrátit zpátky do své fantazie ; i v tomhle tichu mu v tom bránily imaginární zvuky Eleniných vzlyků.
Ale už nebude vzlykat,až z ní učiní upíra,napovídal hlásek v jeho mysli.Damon naklonil hlavu a opřel se v sedadle,na volantu jen tři prsty.Kdysi z ní chtěl udělat svou princeznu temnoty - tak pro ne teď?Bude mu bezvýhradně patřit.A pokud se bude muset vzdát její lidské krve…no,momentálně se taky k žádné nedostane,že?pokračoval nenávistný hlásek.Elena,bledá a vyzařující auru upířích Sil,s téměř bílými vlasy,se saténovou pletí,která se odráží od černých šatů - to je obraz,který zrychlí srdce každého upíra.
Chtěl ji víc než kdy dřív - teď,když byla duchem.I jako upírovi jí zůstane většina původní přirozenosti a on si to uměl živě představit : její světlo pro jeho temnotu,její jemná bledost v jeho tvrdém objetí z černé kůže.Zaplavil by ta nádherná ústa svými polibky,zasypal by je polibky…
O čem to přemýšlí?Upíři přece nelíbají pro potěšení - a zvláště ne druhé upíry.Krev a lov,o tom to všechno bylo.Líbání,kromě úvodního svádění oběti,nemělo žádný význam,nikam nevedlo.Jenom sentimentální blázni jako jeho bratr se takovou pitomostí obtěžovali.Upíří pár může sdílet krev jedné smrtelné oběti,oba zaútočí najednou a oba řídí mysl oběti - zároveň jsou v myslích spojeni spolu.V tom nacházejí rozkoš a uspokojení.
Přesto Damon zjistil,že ho vzrušuje představa líbání s Elenou,toho,jak jí vnucuje své polibky a cítí,jak její touha mu uniknout náhle mizí - s malým zaváháním těsně předtím,než mu začne odpovídat,než se mu naprosto vzdá.
Možná začínám bláznit,pomyslel si Damon zaujatě.Nikdy předtím nezešílel a ta představa mu připadala do určité míry přitažlivá.Už uplynula celá staletí od chvíle,kdy naposledy pocítil takové vzrušení.
Tím líp pro tebe,Damaris,pomyslel si.Dojel k místu,kde se Sycamore Street na chvíli zanořovala do Starého lesa,cesta zde byla klikatá a nebezpečná.Bez ohledu na to zjistil,že se otáčí k Damaris,aby jí znovu probudil a spokojeně si všiml,že její rty mají přirozeně třešňovou barvu i bez rtěnky.Zlehka jí políbil a pak počkal,jak zareaguje.
Rozkoš.Viděl,jak její mysl zjemněla a zrůžověla.
Mrknul na silnici a pak to zkusil znovu,tentokrát polibek prodloužil.Její reakce ho nadchla - vlastně reakce jich obou.Tohle je úžasné.Musí to mít něco společného s množstvím krve,které jsem předtím vypil - za jeden den víc než kdykoliv dřív…
Náhle musel odtrhnout pozornost od Damaris a vrátit se k řízení.Na silnici před ním se jako kouzlem objevilo jakési malé červenohnědé zvíře.Damona normálně nevyvádělo z míry přejet králíka,dikobraza nebo podobná zvířata,ale tohle se objevilo v klíčovém okamžiku.Popadl volat a oběma rukama,oči měl černé a studené jako chladný led v hlubinách jeskyně,a zamířil přímo na tu nazrzlou věc.
Není až tak malá,asi to drncne.
"Vydrž,"zamumlal směrem k Damaris.
V posledním okamžiku ta věc uskočila.Damon otočil volantem za ní a pak zjistil,že se řítí přímo do příkopu.Jenom nadlidské reflexy upíra - a jemně vyladěné reakce velmi drahého vozu - je mohly udržet na silnici.Naštěstí měl Damon obojí,stočili se v ostré zatáčce a pneumatiky zapištěly na protest,až se z nich zakouřilo.
Pořád žádné drcnutí.
Damon vyskočil z auta jedním plynulým pohybem a rozhlédl se.Ale ať už to bylo,co chtělo,úplně to zmizelo - stejně záhadně,jako se to objevilo.
Podivné.
Kéž by nejel proti slunci ; jasné odpolední světlo značně snížilo jeho jinak velmi bystrý zrak.Ale zachytil podobu toho tvora,když se blížil - a vypadal poněkud znetvořeně.Na jedné straně zašpičatělý a na druhé jaksi vějířovitý.
No dobře.
Obrátil se zpátky k autu,kde se Damaris hystericky rozčilovala.Neměl náladu někoho konejšit,tak ji prostě znovu uspal.Zhroutila se zpátky do sedadla a slzy jí na tvářích osychaly,aniž by jim kdo věnoval pozornost.
Damon nasedl do vozu s pocitem frustrace.Ale už věděl,co chce dneska dělat.Chce najít bar - ať už ošuntělý a pochybný,nebo drahý a luxusní - a chce najít nějakého dalšího upíra.Když je teď Fell's Church takovou žhavou křižovatkou na mapě geopatogenních zón,tak by to neměl být velký problém.
Upíři a další stvoření temnoty jsou k takovým křižovatkám přitahování jako čmeláci na zimolez.A pak chtěl boj.Bude naprosto nefér - Damon,pokud věděl,byl teď nejsilnějším přeživším upírem,a k tomu byl k prasknutí plný krevního koktejlu z těch nejhezčích dívek z Fell's Church.
Bylo mu to jedno.Potřeboval svou frustraci nějak vybít,a - zase vrhl do prázdna jeden ze svých nenapodobitelných žhavých úsměvů - nějaký vlkodlak,upír,nebo ghoul dnes potká svou smrt.Možná i víc než jeden,pokud bude mít to štěstí,že jich najde víc.
A potom - lahodná Damaris jako dezert.
Život je přece jen krásný.A neživot,pomyslel si Damon a jeho oči nebezpečně zablýskaly za slunečními brýlemi,je ještě lepší.Nebude jen tak sedět a trucovat,protože nemůže mít Elenu hned.Půjde ven a bude se bavit a ještě zesílí - a pak,někdy brzy,zaujme místo toho dojemného měkoty,svého mladšího bratra, a vezme si jí.
Na okamžik pohlédl do zpětného zrcátka.Nějakým světelným trikem nebo inverzí v atmosféře,se mu zdálo,že vidí své oči za slunečními brýlemi plát rudě.