4.kapitola
S podepsanou smlouvou bezpečně uschovanou u Bonnie v kabelce se vydali do penzionu,kde se Stefan opět ubytoval.Rozhlíželi se po paní Flowersové,ale jako obvykle ji nemohli najít.Takže vystoupili po úzkých schodech ozdobených obnošeným kobercem a otlučeným sloupkovým zábradlím a cestou nahoru hlasitě volali :
"Stefane!Eleno!To jsme my!"
Dveře úplně nahoře se otevřely a vykoukla Stefanova hlava.Vypadal…tak nějak jinak.
"Šťastnější,"zašeptala Bonnie Meredith.
"Myslíš?"
"Samozřejmě."Bonnie byla pohoršená. "Vždyť má Elenu zpátky!"
"Ano to má.Přesně takovou,jaká byla,když se potkali,to se vsadím.Vidělas ji přece v lesích."Meredithin hlas mnoho naznačoval.
"Ale…to….to ne…ona je zase člověk!"
Matt na ně pohlédl dolů a zasyčel. "Necháte toho už,vy dvě?Vždyť vás uslyší."
Bonnie byla zmatená.Samozřejmě,že je Stefan uslyší,ale kdyby si pokaždé měli dělat starosti s tím,co Stefan uslyší,museli by si taky dělat starosti s tím,na co myslí…Stefan vždycky dokázal zhruba vycítit,o čem lidé přemýšlejí,i když ne přímo ve slovech.
"No jo,kluci!"zasyčela Bonnie. "Já vím,že bez nich to nejde a tak,ale oni prostě občas nechápou."
"Jen počkej,až poznáš muže,"zašeptala Meredith a Bonnie si vzpomněla na Alarika Saltzmana,studenta na univerzitě,se kterým byla Meredith víceméně zasnoubená.
"Mohla bych ti pár věcí prozradit,"přidala se Caroline a se světáckým výrazem si prohlížela své dlouhé upravené nehty.
"Ale Bonnie ještě nepotřebuje žádného muže,má a to spoustu času,"řekla Meredith přísně mateřským tónem. "Pojďme dovnitř."
"Posaďte se,sedněte si,"pobízel je Stefan,když vešli jako dokonalý hostitel.Ale nemohli si sednou,všichni hleděli na Elenu.
Seděla v lotosové pozici před jediným otevřeným oknem v pokoji a čerstvý větřík jí rozevlával bílou noční košili.Její vlasy měly zase známou zlatou barvu,ne tu výhružnou bělozlatou,na kterou se změnily,když ji Stedan neúmyslně proměnil v upíral.Vypadala přesně tak,jak si ji Bonnie pamatovala z dřívějška.
Až na to,že se vznášela metr nad zemí.
"To ona prostě dělá,"řekl Stefan téměř omluvně. "Probudila se druhý den po našem boji s Klausem a začala se vznášet.Myslím,že nad ní zemská přitažlivost ještě úplně nezískala vládu."
Otočil se zpátky k Eleně. "Podívej kdo se na tebe přišel podívat,"olovil ji vlídně.
Elena se dívala.Modré oči se zlatavými skvrnkami se dívaly zvědavě a usmívala se na ně,ale v jejím pohledu nebylo žádné poznání,když přejížděla zrakem z jednoho návštěvníka na druhého.
Bonnie vztáhla paže.
"Eleno?"oslovila ji. "Eleno?To jsem já,Bonnie,pamatuješ si mě?Byla jsem u toho,když jsi přišla zpátky.Já jsem fakt ráda,že tě vidím."
Stefan to zkoušel znovu. "Eleno,vzpomínáš?Tohle jsou tvoji přátelé,tvoji dobří přátelé.Tahle vysoká tmavovlasá kráska je Meredith,tady ten rusovlasý malý skřítek to je Bonnie a ten kluk,co vypadá jako reklama na Američana je Matt."
Eleně cosi problesklo po tváři a Stefan zopakoval. "Matt."
"A co já?Nebo jsem neviditelná?"ozvala se ode dveří Caroline.Znělo to jako vtip,ale Bonnie věděla,že Caroline musí zatínat zuby už jen při pohledu na to jak jsou Elena a Stefan zase spolu a mimo nebezpečí.
"Máš pravdu,omlouvám se,"odpověděl Stefan a udělal něco,co by žádný normální osmnáctiletý kluk nemohl udělat,aniž by vypadal jako úplný pitomec.Vzal Caroline za ruku a elegantně jí políbil,jako by snad byl nějaký hrabě z doby před půl stoletím.Což samozřejmě nemá daleko k pravdě,pomyslela si Bonnie.
Caroline vypadala poněkud samolibě - Stefan si s tím polibkem dal načas. Pak řekl: "A nakonec,tato opálená kráska je Caroline."Pak velmi jemně,takovým hlasem,kterým ho Bonnie slyšela mluvit jenom několikrát za dobu,co ho znala,pokračoval: "Vzpomínáš si na ně lásko?Skoro pro tebe zemřeli - i pro mě."Elena se zlehka vznášela,nyní ve stojící poloze,a pohupovala se jako plavec,který se snaží zůstat na místě.
"Udělali jsme to,protože nám na vás záleží,"řekla Bonnie a znovu vztáhla ruce k objetí. "Ale nikdy by nás nenapadlo,že se k nám vrátíš,Eleno."Oči se jí zaplnily slzami. "Vrátila ses k nám,copak nás nepoznáváš?"
Elena připlula blíž,až stála těsně před Bonií.
Na tváři se jí stále nezračilo žádné poznání,ale bylo tam něco jiného.Něco jako nekonečné požehnání a harmonie.Elena vyzařovala uklidňující mír a bezpodmínečnou láku,která Bonii nutila zhluboka dýchat a zavřít oči.Vnímala to,jako by se jí do tváře opíralo slunce,jako šumění oceánu v uších.Bonnie si uvědomila,že jí hrozí,že se rozpláče jen z toho čirého pocitu dobroty - slovo,které se dnes už skoro nepoužívá.Některé věci ale stále mohou být jednoduše,nezpochybnitelně dobré.
Elena byla dobrá.
A pak Bonnie ucítila na rameni lehký dotek a Elena se odvznášela ke Caroline.
Vztáhla paže.Caroline zneklidněla.Začervenala se až na krku.Bonnie si toho všimla,ale nerozuměla tomu.Všichni přece mohli cítit Eleniny vibrace.A Caroline s Elenou bývaly blízké kamarádky - až do Stefanova příchodu byla jejich rivatila přátelská.Od Eleny bylo dobré,že si vybrala Caroline k objetí jako první.
A pak Elena vešla do objetí Carolininých chvatně nabídnutých paží a právě ve chvíli,kdy Caroline začala říkat: "Já jsem…"ji políbila na ústa.Nebyla to jenom kamarádsky lípnutá pusa.Elena ovinula paže kolem jejího krku a pokračovala.Dlouhou chvíli stála Caroline nehybně jako v šoku.Pak couvla a snažila se vyprostit,nejdřív chabě a pak tak energicky,až Elena s široce otevřenýma očima odletěla zpět do vzduchu.
Stefan jí zachytil jako baseballista chytající vysoký míč.
"Co to sakra…?"Caroline si otírala pusu.
"Caroline!"Ve Stefanově hlase zazníval silný ochranitelský tón. "To neznamená nic takového,jak si myslíš.Nemá to vůbec nic společného se sexem.Ona tě jenom poznává,učí se,kdo jsi.Ona tohle teď umí,co se vrátila zpátky."
"Jako psouni,"ozvala se Meredith klidným,lehce odtažitým hlasem,který často používala,když chtěla zmírnit napětí v místnosti. "Psouni stepní se taky při setkání líbají.Je to přesně,jak říkáš,Stefane,pomáhá jim to identifikovat konkrétního jedince…"
Ale Caroline se Meredithiným vysvětlením nedala uklidnit.Otírání pusy taky nebyl nejlepší nápad :rozmazala si rtěnku všude kolem,takže teď vypadala jako z filmu Drákulovy nevěsty."Zbláznila ses?Co si o mně myslíš?Protože to dělají nějací křečci,tak si myslíš,že je to v pořádku?" Naskákali jí červené skvrny od krku až po kořínky vlasů.
"Psouni stepní a ne křečci."
"Je mi ukradený kdo…"Caroline nedopověděla a horečně hrabala v kabelce,až jí Stefan podal krabici papírových kapesníků.mezitím už jemně otřel červené skvrny Eleně ze rtů.Caroline odspěchala do malé koupelny za Stefanovým pokojem a pořádně za sebou bouchla dveřmi.
Bonnie a Meredith se na sebe podívaly a společně propukly v smích.Bonnie bleskově předvedla imitaci Carolinina výrazu a horečného otírání pusy a napodobovala,jak si bere další a další hrsti kapesníků.Meredith na ni káravě zavrtěla hlavou,ale ona,Matt i Stefan měli takový ten rozhihňaný výraz teď se nesmím smát.Šlo hlavně o uvolnění napětí - měli radost,že vidí Elenu znovu naživu,po šesti dlouhých měsících bez ní - a nemohli se přestat smát.
Alespoň do chvíle,než krabice kapesníků vyletěla z koupelny a skoro trefila Bonini do hlavy.Všichni si uvědomili,že zabouchnuté dveře se odrazily a že v koupelně je zrcadlo.Bonnie zachytila Carolinin výraz v odrazu a pak se setkala s jejím pohledem doopravdy.
Jo - viděla je,jak se jí smějí.
Dveře se znovu zavřely,tentokrát spíš jako by do nich někdo kopl.Bonnie sklopila hlavu,chytila se za své ohnivé kudrny a přála si,aby se mohla propadnout do země.
Polkla a řekla: "Já se omluvím,"ve snaze zvládnout situaci jako dospělá.Pak vzhlédla a uvědomila si,že si všichni dělají starosti s Elenou,která tím odmítnutím byla evidentně rozrušená.
To je dobře,že jsme přinutili Caroline podepsat tu přísahu krví,pomyslela si Bonnie.A je dobře,že ji podepsal i víme-kdo.Pokud Damon o něčem věděl hodně,byly to důsledky vykonaných skutků.Zatímco o tom přemýšlela,připojila se ke kroužku kolem Eleny.Ta chtěla jít za Caroline a Matt a Meredith pomáhali Stefanovi ji přesvědčit,že to bude v pořádku.Když se k nim Bonnie připojila,Elena zanechala pokusů dostat se do koupelny.Měla smutný obličej a modré oči jí plavaly v slzách.Její vyrovnanost narušila bolest a lítost - a pod tím překvapivě hluboké obavy.Bonnie zahryzala intuice.
Ale poklepala Eleně po lokti,což bylo jediné místo,na které dosáhla,a přidala svůj hlas k ostatním: "Nemohla jsi vědět,že ji to tak rozčílí.Nijak jsi ji nezranila."
Průzračné slzy stékaly Eleně po tvářích a Stefan je zachytával kapesníčkem,jako by každá z nich byla nesmírně cenná.
"Ona si myslí,že Caroline je zraněná,"řekl Stefan. "A dělá si o ni starosti - z nějakého důvodu,kterému nerozumím."
Bonnie si uvědomila,že Elena přece jen dokáže komunikovat - svou myslí.
"Taky jsem to cítila,"ozvala se. "Je zraněná.Ale řekni jí - myslím Eleně - že slibuju,že se omluvím,nasypu si popel na hlavu."
"Asi to bude chtít trochu sypání popele na hlavu ode všech,"poznamenala Meredith. "Ale mezitím se chci ujistit,že tenhle nevědomý andílek pozná mě."
S výrazem klidné převahy převzala Elenu ze Stefanovy náruče do své vlastní a pak jí políbila.
Naneštěstí ve stejnou chvíli Caroline vyplula z koupelny.Dolní část tváře měla bledší než tu horní,jak si z ní setřela všechen make-up : rtěnku,pudr,zdravíčko,celé umné dílo.Strnula a jen zírala.
"To snad ne!"štěkla útočným tónem. "Vy to pořád děláte!To je nechut…"
"Caroline."ve Stefanově hlasu zaznívalo varování.
"Přišla jsem,abych viděla Elenu,"Caroline - ta krásná,opálená Caroline - si mačkala ruce,jako by prožívala nějaký těžký vnitřní konflikt. "Tu starou Elenu.A co tu vidím?Je jako mimino - neumí mluvit.Vznáší se ve vzduchu jako nějaký culící se guru.A chová se jako nějaká perverzní…"
"Mlč,"přerušil ji Stefan tiše,ale pevně. "Říkal jsem ti,že se z těch symptomů během pár dní dostane,jak soudím podle jejího dosavadního pokroku."dodal.
On je opravdu tak nějak jiný,pomyslela si Bonnie.Nejenom šťastný,že má Elenu zpátky.Je…nějak vnitřně silnější.Stefan byl vždycky spíš tichý ; její šestý smysl ho vždycky vnímal jako tůň čiré vody.Teď viděla tu čirou vodu vzdutou jako tsunami.
Co mohlo Stefana tolik změnit?
Odpověď jí napadla hned.Elena je stále částečně duchovní bytost - to jí intuice potvrdila s naprostou jistotou.Co to asi udělá,když pijete krev někoho v takovém stavu?
"Caroline,prostě to nechme být,"řekla. "Omlouvám se,opravdu se ti upřímně omlouvám,že…však víš.Udělala jsem chybu a je mi to líto."
"Aha,tobě je to líto.Tak to už je všechno v pořádku,že jo?"
Z Carolinina hlasu odkapával jed a pak se k ní definitivně otočila zády.Bonnii překvapilo,když ucítila,jak ji za víčky pálí slzy.
Elena a Meredith se stále objímaly a slzy se jim mísily na tvářích.Dívaly se jedna na druhou a Elena přímo zářila.
"Teď tě pozná všude,"řekl Stefan Meredith. "ne jenom tvůj obličej,ale… - no tvoje nitro,nebo alespoň základní podobu tvé duše.Měl jsem vám to říct,než s tím začala,ale já jsem zatím jediný,s kým se takhle ,poznala' a neuvědomil jsem si…"
"To sis teda měl uvědomit!"Caroline přecházela po místnosti jako tygřice v kleci.
"No tak ses líbala s holkou,a co?"vybuchla Bonnie. "Co si myslíš?že ti teď narostou fousy?"
Jako kdyby Elenu ovlivnil probíhající konflikt,najednou se probrala.Svištěla po pokoji sem a tam jako by i vystřelili z děla ; vždycky,když se náhle zastavila nebo otočila,ve vlasech jí zajiskřila elektřina.Zakroužila kolem místnosti dvakrát,a když se zastavila před zaprášeným starým oknem,Bonnie si pomyslela :Panebože,opravdu jí musíme sehnat něco na sebe!Podívala se na Meredith a zjistila,že myslí na totéž.Ano,musejí sehnat Eleně oblečení,a zvlášť spodní prádlo.
Když Bonnie přistoupila k Eleně - plaše,jako kdyby niky nedostala pusu - Caroline vybuchla. "Vy to prostě budete dělat pořád dál a dál!"Teď už skoro vříská,pomyslela si Bonnie. "Co se to s váma děje?Copak nemáte vůbec žádnou morálku?"
To bohužel vyvolalo u Bonnie a Meredith další záchvat hihňání,jak se bránily smíchu.Dokonce i Stefan se prudce odvrátil a jeho galantnost vůči hostu jasně bojovala ztracenou bitvu.
Je to nejen host,pomyslela si Bonnie,ale dívka,se kterou se dostal
zatraceně daleko,jelikož Caroline se vůbec nestyděla za to,že ho dostala do spárů.Tak daleko,jak se upíři mohou dostat,připomněla si Bonnie,což nebylo úplně až do konce.U nich vzájemně sdílet krev je náhradou za…no,dělat TO.Ale on nebyl jediný,kým se Caroline vychloubala.Caroline byla nechvalně proslulá.
Bonnie pohlédla na Elenu a všimla si,že Elena pozoruje Caroline se zvláštním výrazem ve tváři.Ne,jako by se jí bála,ale jako by si o ni dělala vážné starosti.
"Jsi v pořádku?"zašeptala Bonnie.K jejímu překvapení Elena přikývla,pak se podívala na Caroline a zavrtěla hlavou.Pečlivě si Caroline prohlédla s výrazem bezradného doktora,který vyšetřuje velmi vážně nemocného pacienta.Pak se k ní přivinula s jednou rukou nataženou.Caroline uskočila,jako by se Eleny štítila.Ne,ne štítila,přemýšlela Bonnie,jako by se bála.
"Jak můžu vědět,co ještě udělá?"vyštěkla Caroline,ale Bonnie věděla,že to není pravý důvod jejího strachu.
Co se to tu děje?uvažovala.Elena se bojí o Caroline,a Caroline se bojí Eleny.Co z toho vyplývá?Bonniin šestý smysl jí našeptával tušení,ze kterých jí naskakovala husí kůže.Cítila,že s Caroline je něco špatně,něco,s čím se ještě nesetkala.A atmosféra…tak nějak zhoustla,jako kdyby se chystalo na bouřku.
Caroline se prudce odvrátila,aby před Elenou skryla tvář.Ustoupila za židli.
"Prostě toho cvoka držte ode mě dál,dobře?Nechci,aby se mě znovu dotkla…"začala,když v tom Meredith změnila celou situaci dvěma tichými slovy. "Cos mi to řekla?"zeptala se jí Caroline a upřeně na ni hleděla.