15.kapitola
Matt přikývl,ale rděl se až po kořínky svých světlých vlasů. "Tami…se ke mně přitiskla."
Rozhostilo se dlouhé ticho.
Nakonec se Meredith klidně zeptala: "Chceš říct,že tě objala?Jako když se dává pořáááááááááááádné objetí?Nebo že…"
Zarazila se,protože Matt už mezitím vehementně vrtěl hlavou.
"To nebylo žádné nevinné pořáááááádné objetí.Byli jsme tam sami,stáli jsme na prahu a ona prostě…no,nedokázal jsem tomu uvěřit.Je jí jenom patnáct,ale chovala se jako dospělá žena.Tedy…ne že by to se mnou dospělá žena někdy dělala takové věci."
Vypadal,že je mu trapně,ale že se mu ulevilo,když to ze sebe dostal,těkal pohledem z tváře na tvář. "Co si o tom myslíte?Byla to jenom náhoda,že tam předtím byla Caroline?Nebo snad…udělala něco Tamaře?"
"To není žádná náhoda,"oznámila Elena prostě. "To by byla až moc velá náhoda : Caroline po tobě vyjede a pak Tamara udělá přesně to samé.Já znám…znávala jsem Tami Bryceovou.Je to milá holka…nebo alespoň bývala."
"Pořád je,"souhlasila Meredith. "Říkala jsem,že jsem si s Jimem párkrát vyšla.Tami je moc příjemná holka a není vůbec vyspělá na svůj věk.Myslím,že za normálních okolností by neudělala nic nepatřičného,pokud…"pohlédla do dálky,pokrčila rameny a nechala větu nedokončenou.
Bonnie se nyní tvářila vážně. "Ale tohle musíme zarazit,"prohlásila. "Co když se takhle bude chovat k nějakému klukovi,který není tak milý a plachý jako Matt?Dostane se do potíží!"
"V tom je ten problém,"potvrdil Matt a znovu zrudl.
"Chci říct,je dost těžké…kdyby to byla nějaká jiná dívka,s kterou bych třeba chodil - teda ne že bych teď randil s jinýma holkama…"dodal spěšně a pohlédl na Elenu.
"Ale ty bys měl randit,"řekla Elena rozhodně. "Matte,já od tebe nežádám věčnou věrnost - nic bych si nepřála víc,než tě vidět s milou dívkou."Jako náhodou jí zabloudil pohled k Bonnii,která se tiše věnovala jídlu.
"Stefane,ty jsi ten jediný,kdo nám může poradit,co dělat,"pokračovala Elena a obrátila se k němu.
Stefan se mračil. "Já nevím.Pokud jde jenom o dvě dívky,je těžké vyvozovat nějaké závěry."
"Takže budeme čekat a sledovat,co Caroline - nebo Tami udělají dál?"zeptala se Meredith.
"Nejenom čekat,"bránil se Stefan. "Musíme o tom zjistit víc.Vy můžete sledovat Caroline a Tamaru Bryceovou a já mezitím podniknu malý průzkum."
"Sakra!"zaklela Elena a uhodila pěstí o zem. "Skoro jsem dokázala…"náhle se zarazila a pohlédla na své přátele.Bonnie upustila jídlo a zalapala
po dechu,Matt se zakuckal kolou a dostal záchvat kašle.Dokonce i Stefan a Meredith na ni zírali. "Co je?"zeptala se nechápavě.
Meredith se vzpamatovala první. "Já jenom,že včera jsi byla…no,mladí andělé prostě neklejí."
"Jenom protože jsem párkrát umřela,musím do konce života říkat ,propáníčka',když si budu chtít ulevit?"Elena zavrtěla hlavou. "Ne.Já jsem já a zůstanu sama sebou - ať už jsem kdokoliv."
"Dobře"souhlasil Stefan a naklonil se,aby ji políbil do vlasů.Matt pohlédl stranou a Elena Stefana napůl odstrčila a pomyslela si miluji tě navěky a věděla,že ji uslyší,i když ona není schopná slyšet jeho telepatickou odpověď.Ve skutečnosti zjistila,že dokáže zachytit smysl jeho myšlenek…zdálo se jí,jako by se kolem něj vznášela teple růžová záře.Tomuhle tedy Bonnie říká aura?Uvědomila si,že po většinu dne ho viděla se světlým,jasným,smaragdově zbarveným stínem - pokud tedy stíny mohou být světlé.Zelenkavě smaragdová barva nyní začala opět nahrazovat růžovou.
Rozhlédla se po ostatních.Bonnie byla obklopena růžovou barvou,která místy přecházela do těch nejsvětlejších odstínů.Meredith měla hlubokou a výraznou fialovou.Matt měl jasně sytě modrou.
Připomnělo jí to,že až do včerejška - skutečně to bylo teprve včera? - viděla tolik různých věcí,které nedokázal vidět nikdo jiný.Včetně čehosi,co ji vyděsilo až do bezvědomí.
Co to jenom bylo?Viděla záblesky představ - malé drobnosti,které byly děsivé samy o sobě.Malinké jako nehet nebo veliké jako paže.Textura připomínající kůru kdesi na těle.Tykadla jako u hmyzu,ale v příliš velkém množství,pohybující se jako malé bičíky a rychleji,než by jakýkoliv hmyz dokázal.Měla takový ten lezavý pocit jako vždycky,když přemýšlela o hmyzu.Takže to musí být nějaký brouk.Ale s jinou tělesnou konstrukcí než kterýkoliv brouk,kterého zná.
Stavbou spíš připomíná pijavici nebo oliheň.
Mělo to úplně kruhová ústa lemovaná dokola neuvěřitelně ostrými jehličkovitými zuby, a nepředstavitelně mnoho tykadel,která vypadala jako tlusté mávající úponky.
Dokáže se to přisát na člověka,pomyslela si.Ale měla děsivý pocit,že to dokáže mnohem horší věci.
Dokáže zprůhlednět a vlézt do vás a neucítíte víc než bodnutí jako od špendlíku.
A co se stane pak?
Elena se obrátila k Bonnii : "Myslíš,že kdybych ti ukázala jak něco vypadá,dokázala bys to pak znovu poznat?Nemyslím očima,ale svými nadpřirozenými schopnostmi.
"Myslím,že záleží na tom,co je to zač."odpověděla Bonnie opatrně.
Elena pohlédla na Stefana,který na ni krátce pokývl.
"Tak zavři oči,"vyzvala ji.
Bonnie poslechla.
Elena ji přiložila špičky prstů na spánky a palci se lehce otřela o její řasy.Pokusila se probudit v sobě Síly bílé magie - což ještě do včerejška bylo tak snadné - ale bylo to jako třískat o sebe dvěma kameny v naději,že vykřenou dost velkou jiskru,aby se jí podařilo zapálit oheň.Konečně pocítila,že se jí podařilo vykřesat malou jiskérku a Bonnie ucukla.
Prudce otevřela oči. "Co to bylo?"zalapala po dechu.
Ztěžka dýchala.
"Tohle jsem viděla - včera."
"Kde?"
Elena pomalu odpověděla: "Uvnitř Damona."
"Ale co to znamená?On to ovládá?Nebo…nebo…"
Bonnie se zarazila a oči se jí rozšířily.
Elena dokončila větu za ní. "Nebo to ovládá jeho?To já nevím.Ale vím jednu věc,téměř jistě.Když ignoroval tvoje volání,Bonnie,byl pod vlivem malach."
"Otázkou je když to není Damon,kdo ho tedy ovládá?"ozval se Stefan a neklidně vstal. "Pochopil jsem,že to stvoření,které ti Elena ukázala,není tvor,který by měl vlastní mysl.Potřebuje ovládat zvenku."
"Třeba nějaký další upír?"zeptala se Meredith tiše.
Stefan pokrčil rameny. "Upíři je obvykle prostě ignorují,protože upíři mohou ovlivňovat ostatní,jak chtějí,aniž by je potřebovali.Musí to být velmi silná mysl,aby dokázala takovými malach posednout upíra.Silná - a zlá."
"Tito lidé,"prohlásil Damon kousavě s perfektní výslovností ze svého místa v rozsochatém dubu, "to jsou oni.Můj mladší bratr a jeho…společníci."
"Báječné,"zamumlal Šiniči.Usadil se ve stromě ještě elegantněji a nedbaleji než Damon.Byla to taková nevyhlášená soutěž.Šiničiho zlatavé oči jednou nebo dvakrát zablýskly - a Damon si toho všiml - když zahlédl Elenu při zmínce o Tami.
"Nepokoušej se mi ani říct,že s těma darebnýma holkama nemáš nic společného,"poznamenal suše Damon.
"Od Caroline,přes Tamaru a tak dál - to je nápad co?"
Šiniči zavrtěl hlavou.Nespouštěl zrak z Eleny a začal si tiše prozpěvovat jakousi lidovou písničku.
"Tváře jako růžičky
A vlasy jako zlaté žito…"
"Na tyhle dívky bych to nezkoušel,"usmál se Damon,ale nebyl to veselý úsměv.Díval se zúženýma očima. "Jasně,vypadají asi ta silné jako mokrý papírový kapesníček - ale jsou drsnější,než bys myslel.A ze všeho nejdrsnější dovedou být,když je jedna z nich v nebezpečí."
"Jak jsem říkal,já to nedělám,"tvrdil Šiniči.
Poprvé za celou dobu,co ho Damon znal,vypadal nejistě.Pak dodal : "I když možná vím,kdo za to může."
"Tak to řekni,"vybídl ho Damon a stále zúženýma očima pozoroval dění dole.
"No,už jsem ti říkal o mém o chvilku mladším dvojčeti?Jmenuje se Misao."Vítězně se usmál. "Znamená to ,panna'."
Damon pocítil automatické bodnutí touhy.Ignoroval ho.Byl příliš uvolněný a nebyl si jistý,jestli kitsune - liščí duchové,což Šiniči o sobě prohlašoval,že je - můžou vůbec být loveni. "Ne,tos neříkal,"odpověděl Damon a nepřítomně se škrábal vzadu na krku.To komáří štípnutí zmizelo,ale pořád ho to místo strašlivě svědělo.
"Asi ti to nějak vypadlo."
"No,ona tu někde je.Přišla sem se mnou,když jsme ucítili ten výron Sil,který přinesl zpátky…Elenu."
Damon si byl jistý,že zaváhání před Eleniným jménem bylo fingované.Zvedl hlavu a podíval se na něj pohledem říkajícím nemysli,že mě ošálíš,a čekal.
"Misao si ráda hraje,"vysvětlil Šiniči prostě.
"Ach,opravdu?Jako vrhcáby,šachy,žolíky a tak?"
Šiniči si teatrálně odkašlal,ale Damon zachytil v jeho očích rudý záblesk.Ale,pán má ohledně sestřičky ochranitelské sklony,no no…Damon věnoval Šiničimu jeden ze svých nejzářivějších úsměvů.
"Zbožňuji ji,"řekl mladík s černými vlasy ožehnutými plamenem a tentokrát v jeho hlase zaznělo zřetelně varování.
"Samozřejmě,že ano,"uklidňoval ho Damon konejšivým hlasem. "To je vidět."
"Ale no,její hry většinou mívají za následek zničení města.V konečném důsledku.Ne najednou."
Damon pokrčil rameny. "Tuhle díru nikdo postrádat nebude.Samozřejmě odsud ale nejdřív budu muset dostat svoje děvčata."Nyní znělo zřetelné varování v jeho hlase.
"Jak si přeješ." Šiniči už se zase choval normálně,submisivně. "Jsme spojenci a budeme se držet našeho plánu.Ostatně,byla by hanba,kdyby přišlo nazmar…tohle všechno."Jeho pohled opět zamířil k Eleně.
"Mimochodem,to malé fiasko s tvými malach a se mnou nebudeme rozebírat…nebo možná jejími,jestli na tom trváš.Jsem si naprosto jistý,že jsem alespoň tři vypařil,ale jestli uvidím ještě nějakého,naše obchodní vztahy končí.Já dovedu být hodně zlý nepřítel Šiniči.
Ani si nepřej zjistit,jak zlý."
Šiniči vypadal,že to na něho udělalo dojem a přikyvoval.Ale v příští chvíli už zase sledoval Elenu a prozpěvoval si.
"…vlasy jako zlaté žito
Zdobí mléčně bílá ramena ;
Má krásná zardělá,mé zlato…"
"A chtěl bych se setkat s tou tvojí Misao.Kvůli její bezpečnosti."
"A já vím,že ona se chce setkat s tebou.Momentálně je zaneprázdněná tou svou hrou,ale pokusím se ji na chvílli odlákat." Šiniči se blaženě protáhl.
Damon se na něj chvíli zadíval.Pak se bezděky také protáhl.
Šiniči ho pozoroval.Pak se usmál.
Damonovi se na tom úsměvu něco nezdálo.Všiml si,že když se Šiniči směje,jsou vidět v očích dva malé rudé plaménky.
Ale byl příliš unavený,než aby o tom zrovna v té chvíli přemýšlel.Jednoduše se cítil příliš uvolněný.Vlastně se cítil velmi ospalý…
"Takže budeme tyhlety malach hledat u dívek,jako je Tami?"zeptala se Bonnie.
"Přesně jako Tami,"přitakala Elena.
"A ty myslíš,"uvažovala Meredith a zblízka si Elenu prohlížela, "že Tami to nějak chytila od Caroline."
"Ano.Já vím - já vím,otázka zní,kde to chytila Caroline?A to netuším.
Ale taky nevíme,co se s ní dělo,když ji zajali Klaus a Tyler Smallwood.Nevíme vůbec nic o tom,co dělala během minulého týdne,s výjimkou toho,že je zřejmé,že nás nikdy nepřestala nenávidět."
Matt si držel hlavu v dalních. "A co uděláme?Mám pocit,jako bych za to byl nějak zodpovědný."
"Ne,zodpovědný je Jim,pokud vůbec někdo.Pokud - no,strávil s Caroline noc a pak ji o tom nechal mluvit se svou patnáctiletou sestrou…Nedělá to z něj přímo viníka,ale mohl být poněkud diskrétnější,"prohlásil Stefan.
"A přesně v tom se pleteš,"oznámila mu Meredith.
"Matt,Bonnie,Elena i já známe Caroline už celé věky a víme čeho je schopná.Jestli má někdo dávat pozor na mladší sestry,jsme to my.
A mám dojem,že jsme tuhle povinnost vážně zanedbali.Navrhuju,abychom se cestou zpátky stavili u ní doma."
"Souhlasím,"přidala se Bonnie smutně, "Ale vůbec se na to netěším.Kromě toho,co když v sobě nemá žádného malach?"
"Tak nastoupí ten výzkum,"prohlásila Elena. "Musíme zjistit,kdo za tím vším je.Někdo natolik silný,aby dokázal ovlivňovat Damona."
"No skvělý,"řekla zachmuřeně Meredith. "Vzhledem k moci geopatogenních zón to může být kdokoliv z lidí,kteří se právě vyskytují ve Fell's Church."
O padesát metrů dál a deset metrů výš Damon bojoval se spánkem.
Šiniči si odhrnul z čela jemné havraní vlasy s plaménky.Pod sklopenými víčky upřeně pozoroval Damona.
Damon ho chtěl pozorovat stejně usilovně,ale byl příliš ospalý.Pomalinku napodobil Šiničiho pohyb a odhrnul si několik praménků svých hedvábných černých vlasů z čela.Víčka mu neovladatelně klesala stále víc. Šiniči se na něj stále usmíval.
"Takže máme dohodu,"zamumlal. "Misao a já dobudeme město a ty nám nebudeš stát v cestě.Máme právo na sílu geopatogenních zón.Ty si bezpečně odvedeš svoje dívky…a budeš mít svoji pomstu."
"Na tom svatouškovském bráškovi a na tom…Muttovi!"
"Mattovi." Šiniči měl ostrý sluch.
"Třeba.Jenom nechci,aby se Eleně něco stalo,to je všechno.Nebo té malé zrzavé čarodějce."
"Ach ano,sladká Bonnie.Jednu nebo dvě takové bych si klidně dal líbit.Jednu na keltský svátek Samahin a jednu na oslavu slunovratu."
Damon ospale zachrochtal. "Neexistují dvě takové jako ona,ať budeš hledat kekoli.Nic se nesmí stát ani jí."
"A co ta vysoká tmavovlasá kráska…Meredith?"
Damon se probral : "Kde?"
"Neboj nejde si pro tebe,"uklidňoval ho Šiniči. "Co si přeješ,aby se stalo s ní?"
"Hm."Damon se s úlevou opět opřel. "Ať si jde kam chce - dokud se bude držet dál ode mě."
Šiniči se ještě pohodlněji uvelebil na stromě. "Tvůj bratr nebude problém.Takže zbývá jenom ten druhý kluk tam dole,"zamumlal.Mumlal velmi vemlouvavě.
"Ano.Ale můj bratr…"Damon teď už skoro spal - v přesně stejné pozici,jakou zaujal Šiniči.
"Říkal jsem,že se o něj postaráme."
"Hmm…chci říct,tak dobře."
"Taže jsme dohodnutí?"
"Mmmm - hmmmm."
"Ano?"
"Ano."
"Máme dohodu."
Tentokrát už Damon neodpověděl.Něco se mu zdálo.
Zdálo se mu,že Šiničiho andělsky zlaté oči se náhle plně otevřely a zahleděly na něj.
"Damone"Slyšel své jméno,ale v tom snu mu připadalo otevřít oči jako příliš velká námaha.Stejně dokázal vidět,aniž je otevřel.
V jeho snu se nad ním Šiniči sklonil a přiblížil svou tvář k jeho tak,že se jejich aury prolnuly a dech by se jim smísil,kdyby Damon dýchal.
Šiniči takto zůstal dlouhou chvíli,jako by testoval Damonovu auru,ale Damon věděl,že cizinci musí připadat,že je úplně mimo veškeré kanály komunikace.Přesto v tom snu nad ním Šiniči stále prodléval,jako by se snažil zapamatovat si tvar jeho temného obočí kontrastujícího s bledou pletí nebo temnou křivku Damonových úst.
Nakonec snový Šiniči položil ruku Damonovi pod hlavu a dotkl se místa,kde ho svědilo komáří kousnutí.
"Hmmm,pěkně nám přibýváš na váze´,že jo?"Promluvil k něčemu,co Damon nemohl vidět - k něčemu uvnitř něj. "Už téměř dokážeš plně ovládnout jeho silnou vůli,že ano?"
Šiniči chvíli jen tak seděl,jako by pozoroval,jak se k zemi snáší květ třešně a pak zavřel oči.
"A myslím,že právě o to se pokusíme,"zašeptal. "Brzy.Velmi brzy.Ale nejdřív si musíme získat jeho důvěru ; zbavit se jeho rivala.Udržovat ho mimo,naštvaného,pošetilého,nevyrovnaného.AŤ pořád přemýšlí o Stefanovi,který mu přebral jeho andílka,zatímco já se postarám o to ostatní,co je tu zapotřebí udělat."
Pak promluvil přímo k Damonovi: "Spojenci,to určitě!"Pak se rozesmál. "Ne,dokud můžu držet prst na samotném tepu tvé duše.Teď.Cítíš to?Co všechno bych tě mohl přinutit udělat…"
A pak se zase zdálo,že mluví k tomu podivnému stvoření v Damonovi: "Ale právě teď…ti dopřeju malou hostinu,která ti pomůže mnohem rychleji růst a mnohem víc zesílit."
V tom snu udělal Šiniči povzbudivé gesto a opřel se a vyzval předtím neviditelné malach,aby vystoupili po stromě.Vyšplhali nahoru a vklouzli Damonovi za krk.A potom skrytě vnikli dovnitř,jeden po druhém,malou rankou,o které ani nevěděl,že ji má.Pocit jejich měkkých,ochablých těl připomínajících medůzy byl téměř nesnesitelný…jak do něj vklouzávají…
Šiniči tiše zpíval.
"Ach,přijďte ke mně,vy krásné mladé panny,
Přitiskněte se,panenky,na mou hruď.
Přijďte ke mně slunečním či měsíčním svitem,
Zatímco růže stále kvetou…"
Ve svém snu měl Damon vztek.Ne kvůli tomu nesmyslu s malach uvnitř něj.To bylo absurdní.Měl vztek,protože věděl,že snový Šiniči sleduje Elenu,která začala sbírat zbytky po pikniku.
Sledoval každý její pohyb s podezřelou důvěrností.
"Kvetou všude,kam vstoupíš,
Divoké růže,krvavě rudé."
"Neobyčejná dívka,ta tvoje Elena,"dodal snový Šiniči.
"Jestli to přežije,myslím,že bude na nějakou noc moje."
Jemně odhrnul Damonovi z čela zbývající pramínky vlasů. "Postarám se o to,aby její smrt byla krásná."
Ale Damon se nacházel v jednom z těch snů,kdy se nemůžete pohnout ani promluvit.Neodpověděl.
Mezitím snoví mazlíčci snového Šiničiho dál vylézali po stromech a vlévali se do něho jako želé.Jeden,druhý,třetí…tucet…dva tucty…ještě víc.
A Damon se nedokázal probudit,přestože cítil,že ze Starého lesa přichází stále více malach.Nebyli ani živí,ani mrtví,ani muži,ani panny,jen pouhá pouzdra Sil,která Šiničimu umožní ovládat na dálku Damonovu mysl.Přicházeli v nekonečném proudu.
Šiniči pozoroval ten proud jako blýskavé améby vlévající se do Damona.Po chvilce znovu zanotoval:
"Dny jsou vzácné,neztrácej ani jediný,
Květiny zvadnou,stejně jako ty…
Přijďte ke mně,vy krásné mladé panny,
Dokud jsou vám ještě mládí a krása dopřány."
Damonovi se zdálo,že zaslechl slovo ,zapomeň',které jakoby šeptem vyslovila snad stovka hlasů.A i když se snažil vzpomenout,cože má vlastně zapomenout,vše se rozostřilo a zmizelo.
Probudil se o samotě na stromě a bolelo ho celé tělo.