13.kapitola
O hodně později té noci Elena nemohla spát.
Nechtěla být ve stísněném prostoru uvnitř Vysokého pokoje,řekla.
Stefan se obával,že chce jít ven a vystopovat malach,kteří napadli auto.
Ale byl přesvědčený,že není schopná lži - neustále narážela na zavřené okno a trylkovala,že chce vzduch.
Venkovní vzduch.
"Měli bychom tě trochu přiobléct."
Ale Elena byla zmatená - a tvrdohlavá. "Je noc a tohle je moje noční košile,prohlásila.Moje denní košile se ti nelíbila."Pak znovu narazila na okno.Její "denní košile"byla ve skutečnosti jeho modrá košile,která s páskem posloužila jako velmi krátké propínací šaty sahající do půli stehen.
To,co teď chtěla,natolik dokonale odpovídalo jeho vlastní touze,že se cítil…trochu provinile.A tak se nechal přesvědčit.
Vznášeli se ruku v ruce,Elena ve své noční košilce vypadala jako duch nebo anděl a Stefan celý v černém téměř mizel v místech,kde měsíc stínily stromy.Skončili ve Starém lese,kde se suché kostry stromů mísily s živými větvemi.Stefan zapátral svými nově zdokonalenými smysli co nejdál,ale objevil jen běžné obyvatele lesa,kteří se pomalu a váhavě začali vracet poté,co je vyděsil Damonův zášleh Sil.Ježci.Vysoká.Lišáci.A jedna ubohá liška se dvěma mláďaty,která nedokázala utéct od svých dětí.Ptáci.Všechna ta zvířata,která z lesa dělala neobyčejné místo.Nic nepřipomínalo malach ani nenaznačovalo nějakou hrozbu.
Začal přemýšlet,jestli si Damon ta stvoření,která mu ovlivnila mysl,prostě nevymyslel.Damon je neuvěřitelně přesvědčivý lhář.
On říkal pravdu,ozvala se Elena.Ale buďto je to neviditelné,nebo je to už pryč.Kvůli tobě.Tvým Silám.
Pohlédl na ni a zjistil,že se na něho dívá se směsicí hrdosti a ještě jednoho citu,který se dal snadno rozpoznat - ale bylo překvapivé ho vidět venku,mimo domov.
Zvedla tvář a její klasické rysy v měsíčním světle vypadaly čisté a bledé.
Ale tváře měla zrůžovělé ruměncem a rty zlehka našpulené.
Ach…sakra,pomyslel si Stefan divoce.
"Po tom všem,čím sis dneska prošla,"začal a udělal první chybu - vzal ji za ruce.A v tu chvíli vznikla jakási synergie jejich Sil,která je začala unášet ve velmi pomalém spirálovitém pohybu vzhůru.
Cítil její teplo.Sladkou měkkost jejího těla.A ona stále ještě čekala se zavřenýma očima na svůj polibek.
Můžeme začít znovu,navrhla s nadějí.
A byla to pravda.Chtěl jí oplatit všechny ty pocity,které v něm dokázala vzbudit předtím u něj v penzionu.
Chtěl ji pevně držet ; chtěl ji líbat tak,až se bude chvět.
Chtěl,aby při tom polibku tála v jeho náručí až k sladké extázi…
A také to mohl udělat.Nejen proto,že se o ženách pár věcí naučíte,když jste upír,ale hlavně proto,že Elenu zná až do hlouby duše.Už se stali jedním tělem a jednou duší.
Prosím?zatrylkovala Elena.
Ale když ona je teď tak mladá a působí tak zranitelně v té své noční košilce,když jí bledá pleť zrůžověla očekáváním.
Přece nemůže být správné využít někoho takového.
Elena otevřela svoje fialkově modré oči postříbřené měsícem a pohlédla přímo na něho.
chceš zjistit…promluvila střízlivě,ale s šelmovským výrazem v očích…kolikrát mě donutíš říct ,prosím'?
Bože,to ne,Ale ta poslední věta zněla tak dospěle,že Stefan si už nemohl pomoci a vzal ji do náručí.Políbil ji na temeno,do hedvábných vlasů.A odsud jí líbal postupně místečko po místečku až na tvář a vyhnul se jen oněm čekajícím našpuleným rtíkům.Miluji tě,miluji.Zjistil,že ji svým objetím skoro drtí a pokusil se povolit,ale Elena ho objímala stejně pevně jako on ji.
Chceš zjistit…zase ten stejný tón,nevinný a upřímný…kolikrát tě donutím říct ,prosím'?
Stefan na ní chvíli jen hleděl.Pak s pocitem divoké touhy zaútočil na její růžová ústa a líbal je a líbal,až se jemu samotnému točila hlava a došel mu dech a musel ji na okamžiku pustit,jen na centimetr.
Pak jí opět pohlédl do očí.Člověk by se v takových očích mohl i ztratit,mohl by navěky padat do jejich hvězdných fialových hlubin.On to chtěl.Ale ještě víc chtěl něco jiného.
"Chci tě líbat,"zašeptal jí těsně u ucha a něžně jí zatahal rty za lalůček.
Ano.Její přání bylo jednoznačné.
"Dokud mi neomdlíš v náručí."
Cítil,jak se rozechvěla.Fialkové oči zmatněly a napůl se přivřely.Ale dostal okamžitou,lehce zadýchanou odpověď "Ano,"řekla Elena nahlas.
A jak řekl,tak udělal.
Líbal ji až k hranicím bezvědomí,až jí projížděly jemné záchvěvy a z těch hebkých rtů unikaly drobné výkřiky,které se snažil zdusit vlastními ústy.
A pak,protože nastal Čas,a protože ty záchvěvy začínaly být až bolestné a Eleně se tak zrychlil a zkrátil dech,že se skutečně bál,aby neomdlela,slavnostně si pro ni otevřel žílu na krku vlastním nehtem.
A Elena,která kdysi bývala pouhým člověkem a byla by zděšená představou pití cizí krve,se k němu přisála s drobným radostným výkřikem.
A pak už cítil její teplá ústa na svém hrdle a vnímal,jak se silně chvěje a vychutnával si opojný pocit sdílení krve s někým,kdo ho miluje.
Kéž by celou svou bytost mohl takto rozlít před Elenou ,dát jí všechno,čím je a čím kdy bude.A věděl,že stejně to cítí i ona,když ho nechává ,aby pil její krev.
To je to posvátné pouto,které sdílejí.
Připadal si,jako by byli milenci od počátku věků,od prvního úsvitu úplně první hvězdy,která se probudila v temnotách.Bylo to cosi velmi primitivního a velmi hluboce zakořeněného.
Když pocítil první výtrysk krve do jejích úst,musel zdusit výkřik v jejích vlasech.
A pak jí horečnatě,žhavě a nekontrolovatelně šeptal vyznání svým citů,jak ji miluje,že je nikdy nesmí nic rozdělit a něžnosti a nesmysli v mnoha různých jazycích.
A pak už slova došla a zbyly jen city.
Pomalinku spolu v měsíčním svitu stoupali k nebi,bílá košilka se občas omotala kolem jeho černě oděných nohou,až nakonec dosáhli vrcholků stromů - zelených a stojících,ale mrtvých.
Byl to velmi slavnostní a soukromý obřad jejich lásky.
Byli natolik ponořeni v oceánu radosti,že se vůbec nestarali o nebezpečí,
Ale Stefan již předtím zkontroloval okolí a věděl,že Elena učinila totéž.
Není tu žádné nebezpečí ; jsou zde jen oni dva,vznášejí se a plují v měsíční záři,která je obklopuje jako požehnání
Jedna z nejdůležitějších věcí,které se Damon v poslední době naučil - ještě užitečnější než létání,i když to taky nebylo k zahození - bylo naprosto ukrýt svou přítomnost.
Musel samozřejmě odložit všechny své ochranné štíty.Ukázaly by se i při nepříliš pozorném průzkumu.
Ale nevadilo to,jelikož když ho nikdo nevidí,tak ho ani nikdo nenajde.
A proto je v bezpečí.
Quod erat demonstrandum.*
A dnes večer,poté,co opustil penzion,se vydal do Starého lesa,aby si tam našel vhodný strom,kde by mohl trucovat.
Ne snad,že by mu záleželo na tom,co si o něm ta lidská cháska myslí,říkal si jizlivě.To by bylo jako si dělat starosti s tím,co si o něm myslí kuře,než mu zakroutí krkem a dá si ho k večeři.
A ze všeho nejmíň mu záleží na tom,co si o něm myslí jeho bratr.
* latinsky "Což mělo být dokázáno" - pozn.překladatele
Ale byla tam Elena.A i kdyby mu porozuměla - a přiměla ostatní,aby pochopili - bylo prostě příliš ponižující nechat se před ní takhle vyhodit.
A tak se stáhl na jediné místo,které může považovat za domov,jak si hořce pomyslel.
Ačkoliv to bylo poněkud směšné,jelikož mohl strávit noc v nejlepším (a také v jediném)hotelu ve Fell's Church nebo s libovolným množstvím sladkých mladých dívek,které by určitě pozvaly unaveného poutníka na drink…Pak by zášlehem Sil uspal rodinu a měl útočiště na noc a k tomu teplounkou ochotnou svačinku až do rána bílého.
Ale on byl v mizerné náladě a chtěl prostě být sám.
Trochu se bál vyrazit na lov.Asi by nebyl schopen se ve svém současném rozpoložení kontrolovat.Jediné,na co dokázal myslet,bylo trhat,rvát a udělat někoho velmi,velmi nešťastným.
Ale zvířata už se vracejí,všiml si a dával si pečlivý pozor,aby k tomuto zjištění použil jen své běžné smysly a žádné nadpřirozené,které by prozradily jeho přítomnost.
Noc hrůzy pro ně skončila a naštěstí mají velmi krátkou paměť.
Pak,právě ve chvíli,kdy se pohodlně uvelebil na větvi a přál si,aby alespoň Mutt utrpěl nějaké bolavé a dlouhodobé zranění,objevili se oni.Zdánlivě odnikud.Stefan a Elena,ruku v ruce se vznášeli jako páreček okřídlených shakespearovských milenců,jako kdyby byl les jejich domovem.
Nejdřív tomu ani nemohl uvěřit.
A pak,zrovna ve chvíli,kdy se chystal na ně vyplivnout nějakou sarkastickou jedovatost,zahájili svoje milostné hry.
Přímo před jeho očima.
A dokonce vystoupali až na úroveň jeho větví,jako by mu chtěli schválně rozdírat ránu.Začali se líbat,hladit…a ještě víc.
Učinili z něho neúmyslného voyeura ,a jak čas plynul a jejich laskání začínalo být vášnivější,stával se stále vzteklejším a stále méně neúmyslným.Když Stefan nabídl Eleně svou krev,Damon musel zaskřípat zuby.Chtělo se mu křičet,že bývaly časy,kdy tato dívka byla jeho,kdy ji mohl úplně vysát a ona by šťastně zemřela v jeho náručí,kdy instinktivně poslouchala zvuk jeho hlasu a kdy chuť jeho krve by ji v jeho náručí přivedla až do ráje.
Ve kterém nyní zjevně byla se Stefanem.
A to bylo nejhorší.Musel si zatnout nehty do dlaní,když se Elena ovinula kolem Stefana jako dlouhý elegantní had a přisála se mu ústy k hrdlu…a Stefan zvedl obličej k měsíci,oči zavřené v extázi.
Pro všechny démony v pekle,proč už s tím konečně nemůžou skončit?
Teprve tehdy si všiml,že na svém pečlivě vybraném pohodlném stromě není sám.
Byl tu ještě někdo jiný,klidně seděl přímo vedle něho na velké větvi.Musel se tu objevit,když byl zcela pohlcen milostnou scénou odehrávající se před jeho očima a svým vlastním zuřivým hněvem - ale přesto to znamenalo,že je neuvěřitelně schopný.Nikdo ho takhle nezaskočil už víc než dvě století.Možná tři.
V tom šoku se pustil a sletěl z větve,aniž si vzpomněl na svoji upírskou schopnost létat.
Dlouhá štíhlá paže se natáhla,chytila ho a vtáhla do bezpečí.
Damon zjistil,že se dívá do páru rozesmátých zlatavých očí.
Kdo do pekla jsi?vyslal telepaticky.Nebál se,že jeho slova zachytí i dvojice milenců nahoře v měsíčním svitu.
Nic menšího než drak nebo atomová bomba by nyní nedokázalo upoutat jejich pozornost.
Já jsem do pekla Šinici,odpověděl ten druhý kluk.
Měl ty nejdivnější vlasy,jaké kdy Damon viděl.
Byly hladké,lesklé a černé,až na nerovnoměrně tmavorudé konečky.Ofina,kterou si bezstarostně odhodil z očí,měla konečky stejně rudé,jako konečky vlasů na krku - nosil je poněkud delší.
Vypadalo to,jako by mu jazyky tančících,flirtujících plamenů olizovaly konečky vlasů a zdůrazňovaly jeho odpověď.Já jsem do pekla Šiniči.Pokud se někdo mohl vydávat za ďábla přímo z pekel,tento hoch určitě ano.
Na druhou stranu,oči měl čistě zlatavé jako oči anděla.Většina lidí mi ale říká jenom Šiniči,dodal střízlivě a v očích mu mírně jiskřilo,aby Damon poznal,že si z něho utahuje.
Teď znáš moje jméno.A kdo jsi ty?
Damon na něho beze slova hleděl.